Sjednocující stanovisko ÚS k náhradě nákladů řízení v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

Plénum Ústavního soudu se zabývalo otázkou náhrady nákladů řízení v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a to za účelem sjednocení dosavadní nejednotné judikaturu mezi jednotlivými senáty Ústavního soudu.

V nálezu I. ÚS 1441/11 ze dne 22. 9. 2011  Ústavní soud konstatoval, že základním pravidlem rozhodování o nákladech řízení je zásada úspěchu ve věci podle § 142 občanského soudního řádu, a to i v řízeních majících povahu iudicia duplex. Promítnou-li soudy v tomto typu řízení jeho údajná specifika natolik, že přisouzení náhrady nákladů dle § 142 občanského soudního řádu bude výjimkou, učiní tak dle citovaného nálezu bez opory v zákoně a poruší právo účastníků na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Oproti tomu nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 572/19 ze dne 12. 12. 2019 bylo rozhodnuti, že by si v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, které má povahu tzv. iudicia duplex, měl každý z účastníků nést své náklady sám.

V stanovisko pléna Ústavní soud zdůraznil, že ačkoliv sjednocování výkladu podústavního práva v oblasti občanského soudního řízení náleží primárně Nejvyššímu soudu, dovolání do výroku odvolacího soudu o nákladech řízení je však nepřípustné, proto i tato otázka se před Nejvyšší soud nedostane. Problematika nákladů zároveň výrazně zasahuje do vlastnického práva účastníka, kterému je náhrada uložena, proto se rozhodl pro vydání sjednocujícího stanoviska

Ústavní soud  uvedl v tomto ohledu, že: 

"V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody."

V rámci citovaného nálezu bylo předestřeno co může být "zvláštními důvody", a to např. situace, kdy se některý z účastníků bude v průběhu řízení dopouštět obstrukčního jednání; nebude dlouhodobě ochoten k dohodě, byť proti této dohodě neuplatní žádné rozumné důvody; bude opakovaně podávat opravné prostředky a v důsledku toho neúčelně zvyšovat náklady řízení, apod.

Dle mého názoru bude tedy na soudech, aby v souladu se stanoviskem pléna důkladně zhodnotili, zda v daném případě existují zvláštní důvody pro přiznání náhrady nákladů či nikoliv.  

 stanovisko je dostupné na  https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2023/Pl.US_st.59-23__003_.pdf<br>