K prohlášení manželství za neplatné
K otázce doručování při prohlášení manželství za neplatné - jaký je standard pečlivosti soudu ?
Ústavní soud v rámci svého nálezu sp. zn. II. ÚS 1526/22 uvedl, že při prohlášení manželství za neexistující musejí soudy postupovat s nejvyšší pečlivostí. To se týká doručování soudních písemností i dokazování.
Skutkově v projednávané věci bylo vydáno rozhodnutí o neexistenci manželství v případě páru, který spolu vychoval tři děti. V rámci řízení o vyslovení neplatnosti manželství došlo k doručování písemností - návrh, kterým se u jmenovaného soudu již bývalý manžel domáhal vyslovení, že manželství mezi ním a stěžovatelkou není a dále pak rozsudek okresního soudu, který byl stěžovatelce doručován na stejnou adresu a opět byl doručen fikcí. Důvodem pro neexistenci manželství měl být dle soudu nedostatek oprávnění oddávajícího k provedení sňatečného obřadu.
Problematické v tomto případě bylo že písemnosti byly doručovány na adresu, na které se stěžovatelka od rozvratu manželství nezdržovala. Na této adrese bydlel toliko bývalý manžel, přičemž stěžovatelka pobývala se třemi dětmi u své sestry, což věděl nejen manžel stěžovatelky, ale též jeho právní zástupce. Soudu nadto byla její stávající adresa známa z ostatních před soudem probíhajících řízení.
"Ústavní soud shledal v postupu Okresního soudu v Liberci porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Řízení o prohlášení manželství za neexistující je třeba věnovat náležitou pozornost, což se v této věci ze strany okresního soudu nestalo. Jedná se totiž o jeden ze způsobů ukončení manželství, který má zásadní dopady do osobní sféry účastníků (manželů) a jejich dětí. Navíc v této věci nemohou účastníci využít mimořádných opravných prostředků před Nejvyšším soudem. Na manželství, které bylo rozhodnutím soudu označeno za neexistující, se bude od samého počátku nahlížet tak, jako by vůbec nevzniklo. Nutnost postupovat pečlivě se proto týká jak doručování soudních písemností, tak provádění dokazování. Toto řízení je založeno na zásadě vyšetřovací, kdy za objasnění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí nese odpovědnost soud. To neznamená, že by účastníci byli zbaveni povinnosti vypovídat pravdivě a úplně odpovědět na dotazy, které jim soud při objasňování skutkového stavu klade. Především by však vůbec měli dostat příležitost se k otázce svého osobního stavu vyjádřit."
Ačkoliv Ústavní soud s ohledem na princip právní jistoty napadená rozhodnutí nezrušil, bude toto rozhodnutí bezpochyby vodítkem pro nalézací soudy v obdobných věcech tak, aby bylo zásahu do práva na spravedlivý proces zabráněno. Stěžovatelka nicméně v důsledku nálezu Ústavního soudu může dosáhnout zadostiučinění alespoň cestou náhrady újmy způsobené státem, zda tak učiní či nikoliv, bude záviset pouze na ní.