K určení tarifní hodnoty nákladů řízení 

Ústavní soud se zabýval tarifní hodnotou ve věcech, kdy předmětem sporu není peněžité plnění např. se  tedy jedná o žalobu na vydání věci či určovací žalobu. 

V takových případech se až doposud tarifní hodnota stanovovala dle § 9 advokátního tarifu (1) Nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Dle (3) Částka 35 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech a) určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné, atd...

Velmi často však nastávala situace, kdy hodnota věci o jejíž vydání žalobce žádal či v případě určení vlastnického práva k nemovité věci byla hodnota movitých či nemovitých věcí ocenitelná v penězích, v důsledku čehož bylo kráceno právo na spravedlivou odměnu dle advokátního tarifu.

V nálezu I. ÚS 1750/23  Ústavní soud konstatoval, že nalézací soud stanovil hodnotu věci jako kupní cenu vozidla sjednanou v kupní smlouvě. Odvolací soud nezpochybnil, že i v případě řízení o vydání movité věci je jeho předmětem věc penězi ocenitelná (v nynějším případě vozidlo) a že v takovém případě je třeba obecně upřednostnit § 8 odst. 1 advokátního tarifu; v tomto závěru neshledává Ústavní soud nic protiústavního. Ústavně nekonformní je ovšem závěr odvolacího soudu, že v dané věci šlo hodnotu věci určit pouze s nepoměrnými obtížemi, a proto je namístě vyjít z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu.

Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům:

a) odvolací soud porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu a jeji právo na ochranu vlastnictví, nestanovil-li hodnotu předmětu sporu podle §8 odst. 1 advokátního tarifu [dále viz část V. a)l

b) odvolací soud porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu ve spojeni s jejím právem vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, protože ji neposkytl procesní prostor k vyjádření a případnému doplnění svých tvrz a důkazních návrhů, dospěl-li na rozdíl od nalézacího soudu k závěru, že kupni cena nereflektuje hodnotu věci, a jeho rozhodnutí je tedy překvapivé a vydané v rozporu s pravidly fair procesu.

Ústavní soud zdůraznil v tomto ohledu, že: 

"Ze systematiky advokátního tarifu i dikce jeho jednotlivých ustanoveni vyplývá. že § 9 odst. 1 advokátního tarifu (podle něhož se za tarifní hodnotu považuje částka 10 000 Kč, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo Ize-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li v advokátním tarifu stanoveno jinak) je zbytkové" ustanovení, které se pro výpočet odměny použije v ostatních případech, kdy předmět právní pomoci není možno podřadit pod jiné ustanoveni tohoto předpisu. Je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná, je třeba pro výpočet odměny použít primárně $8 odst. 1 advokátního tarifu (podle něhož se za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká), nikoliv §9 odst. 1 advokátního tarifu (srov. zejm. nález sp. zn. IV. Ús 2108/21 ze dne 8. 2. 2022, bod 22; všechna rozhodnuti Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).

Dle mého názoru bude tedy na soudech, aby v souladu s nálezem postupovali při přiznávání náhrady nákladů řízení, když v případě např. určení vlastnického práva k nemovitosti v hodnotě desítek milionů korun, by bylo nespravedlivé vycházet z tarifní hodnoty dle § 9 AT jen proto, že v rámci řízení nebyl vyhotoven znalecký posudek na aktuální hodnotu nemovitosti.  

Nález je dostupný na 

https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2023/1-1750-23-nalez_AN.pdf</h2>