Zákon č. 281/2023 Sb.Zákon, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Novela zákoníku práce přinesla pro zaměstnavatele řadu změn, kterými jsou např. 

a.  informační povinnost zaměstnavatele

b. rozvržení pracovní doby

c. příplatková povinnost

d. dovolená 

e. ohlašovací povinnost příslušným orgánům veřejné správy.

Zaměstnavatele nyní tíží informační povinnost, a to ve vztahu k vyjmenovaným skutečnostem jako je popis sjednané práce a místa výkonu práce, předpokládaného rozsahu pracovní doby za den nebo týden.

Dále pak je zaměstnavatel povinnen rozvržení pracovní doby rozvrhnout "dohodáři" pracovní dobu předem a případné změny rozvrhu včas oznámit.

Nově platí pro "dohodáře" příplatková povinnost ve stejném rozsahu jako pro zaměstnance,  nikoliv jak tomu bylo doposud jen k taxativně vyjmenovaným překážkám. V tomto případě se tedy jedná o posun, který bude pro potencionálního zaměstnavatele nevýhodným a odrazujícím od uzavření dohody.

Zcela zásadní je pak od 1.1.2024 vznik nároku na dovolenou, kdy § 77 (8) zní "U zaměstnance pracujícího na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti platí, že pro účely dovolené činí délka týdenní pracovní doby 20 hodin týdně." Je tedy dána fikce délky pracovní doby, ze které se stanovuje dovolená. Za účelem získání nároku je pak nutné splnit stejné podmínky jako klasický zaměstnanec, zejména 

• pracovněprávní vztah založený dohodou v daném kalendářním roce nepřetržitě trval k témuž zaměstnavateli po dobu alespoň 4 týdnů, tj. 28 kalendářních dní,
• zaměstnanec v  kalendářním roce odpracoval pro účely dovolené alespoň 4násobek týdenní pracovní doby, tj. 80 hodin (vč. náhradních dob).

V neposlední řadě by se na dohody měla vztahovat  povinnost evidence všech dohod o provedení práce a příjmů z těchto dohod příslušným orgánem veřejné správy.

Veškeré výše uvedené změny se tak jeví pro zaměstnavatele jako nevýhodné, v důsledku čehož lze očekávat pokles uzavírání dohod v roce 2024.